Duben 2014

Letsplay Oblivion - část druhá

9. dubna 2014 v 17:19 | yuripovidky |  Letsplaye
Jelikož čtu vaše komentáře, vím, že se již nemůžete dočkat dalšího dílu mého dokonalého letsplaye. Spousta z vás si také stěžovala na zvuk, což jsem se snažila zlepšit. Na začátku videa jsem tedy vysvětlila, co se stalo v minulém dílu. Ale video jsem si po sobě nekontrolovala a nechce se mi, tak je to jen na vás. No, každopádně, pořád je to nejlepší letsplay na světě a vy, kteří to neumíte ocenit, jste jen stádo ovcí.


Letsplay Oblivion - část první

7. dubna 2014 v 19:49 | yuripovidky |  Letsplaye
Ano, protože na Yuri povídkách momentálně mám až příliš málo rozepsaných povídek, které v životě nedopíšu, tak jsem se rozhodla, že začnu natáčet hry. Jako první jsem se rozhodla natočit Oblivion. Sice tam nemáte titulky, ale můžete se zaposlouchat do mého excelentního překladu, takže vám vůbec nebude vadit, že neumíte ani ty nejprimitivnější základy angličtiny. Ponořte se do tohoto skvělého příběhu.


Tekken: Poslední květina

5. dubna 2014 v 15:59 | yuripovidky |  Parodie
Před domem Kazuyi dnes už od rána bylo opět rušno. Agresivní greenpísáci převraceli popelnice a hlasitě křičeli nesmyslné slogany. Kazuya je nikdy nechápal. Proč tohle dělají? Proč mají potřebu ničit veřejný majetek a kritizovat kvůli koníčkům? My snad kritizujeme, když někdo sbírá známky? Ne. Ale oni přesto mají potřebu plenit před jeho domem a nadávat, že ve volném čase kácí deštné pralesy. Pro tyhle lidi měl Kazuya speciální blázinec, kde odchytával všechny tyto hlupáky, co mu přišli do cesty; i když poslední dobou hodně upadá, jelikož mu s provozem pomáhal jeho synáček Jin, který je momentálně až v Mournholdu a nevypadá, že by zvedl šunky a šel mu pomoct.
Kazuya naštvaně vyšel ven. Dnes byl jeho šťastný den, zrovna popadl jejich vůdkyni Juliu a táhl ji za ucho přímo do blázince. Julii byla nasazena svěrací kazajka a poté byla hozena na samotku, kde si mohla křičet jak chtěla, ale nikdo ji přes polstrované zdi neslyšel.
Ale jak už to většinou v příbězích bývá, vždycky se najde někdo, kdo by ji mohl zachránit. A i zde Julia viděla svou příležitost v brigádnici, která ji pravidelně navštěvovala a nosila jí jídlo. Kazuya se o své pacienty stará dobře, i když mu prakticky ničí život. Když jí zrovna nesla večeři, slyšela Juliu, jak pomalu začíná cvokatět a povídat si sama se sebou.
"To je děs! Už jsem tu tři dny a pořád se nic neděje, zatímco ten debil dál kácí deštné pralesy. Celý Valenwood vypadá jako louka! A já můžu maximálně tak mlátit hlavou do polstrovaných stěn."
Otevřela dveře a tím přerušila její monolog.
"Slyšela jsem tvou řeč a je mi tě celkem líto. Jestli chceš, pomůžu ti odsud utéct. Také nechápu, proč to Kazuya dělá, ale nechci tady skončit, a tak raději mlčím." řekla jí záhadná dívka, rozvázala jí kazajku a pak spolu vyskočily z okna. Jaký skvělý pocit svobody to pro Juliu byl. To bude Kazuya pěkně naštvaný, až zjistí, že ho zradila jeho vlastní brigádnice, která podepsala smlouvu, že se nebudu vázat na náhodné stěžující si blázny.
"Jsem Asuka a jestli chceš, můžu s tebou spolupracovat. Stejně teď nemám co dělat, vyhodili mě ze školy a můj bratranec, se kterým jsem měla nějakou dobu incestní vztah, se oženil a odstěhoval na druhý konec světa. Být tebou, tak si na něho dávám pozor. Je z něho teď bůh, nebo nějak tak, a pokud ho Kazuya jakkoliv požádá, může nás zničit. Ale předpokládám, že by se mohl trochu krotit, pořád jsem tu já, jeho milovaná sestřenice."
"Já jsem Julia, vedoucí naší organizace pro ochranu životního prostředí. Někdy mám pocit, že tím, že mu ničíme barák, to nijak nezastavíme, ale co jiného máme dělat? Je to hrůza, jsem úplně bezmocní. On si snad ani neuvědomuje, že tímhle ničí svět. Co si tímhle chce dokázat? Zatím mohu pouze vysazovat stromky na svou zahradu. Ale to stejně nijak nepomůže. Nejraději bych ho zabila."
Asuce se zaleskly oči. "No, jak jsem říkala, nemám co dělat. Chceš pomoct?"

Pokračování příště...