Březen 2014

Vysvětlení konce Andělského hlasu

19. března 2014 v 13:39 | yuri |  Ostatní
V anketě jsem se dočetla, že ti, kteří mi jen nezávidí můj dokonalý blog, by rádi zjistili, co se vlastně stalo v Andělském hlasu. Jsou příliš líní, aby si vygooglili informace, a nebo prostě mají příliš nízkou mozkovou kapacitu. Těmto lidem hodlám věnovat dnešní článek.
Vraťme se teď do těch dávných časů, kdy argniani, khajiti, altmeři a orkové stále svobodně pobíhali po Tamrielu (až na Morrowind). Tehdy ashlendři ještě stále naivně věřili, že Nerevarine celý svět zachrání před Dagoth Urem a "osvobodí falešné bohy od jejich kletby". To se ovšem škaredě spletli. Nerevarine, mladá temná elfka (říkejme jí třeba Arienai), nebyla zrovna mezi dumnery nějak zvlášť oblíbená, a přitom jejím jediným prohřeškem byl naprosto příšerný Cyrodiilský přízvuk. V komunitě dunmerů byla nazývaná špínou a outlanderem. Když ale na Vvardenfellu strávila nějaký ten čas, věděla, že jiná prostě nebude a tak se s tím vyrovnala a dělala všechno, co po ní ashlendři chtěli, i když za to nedostala jediný zlaťák. A když už měla konečně vyrazit na cestu za účelem zničení Dagoth Ura, celé plány totálně pohřbila Nibani Maesa, která jí měla popřát štěstí, ale místo toho z ní vypadlo něco ve stylu: "Na outlandera jsi celkem schopná, myslím, že to v pohodě zvládneš."
V té chvíli Arienai hodila truc, odhodila Moon-and-Star a zařvala: "Tak fajn, jak chcete! Klidně si zachraňte svět sami, když jste tak skvělí! Beru si Sunder, Keening a Wraithguard a jdu se stát bohem. Je mi to jedno, třeba si tu chcípněte, už mě tu v životě neuvidíte!"
To se ashlendři ještě smáli a tvrdili, že se ještě určitě vrátí, ale od té doby se jim už v životě neukázala. Doufám, že na sebe byla Nibani Maesa hrdá, když způsobila zkázu světa.
A tak místo Nerevara povstával Dagoth Ur, zatímco se Arienai proplízila až k srci Lorkhana a napojila se na něho. Mezitím Dagoth Ur po světě šířil šílenství a corprus. Během jeho stoleté hrůzovlády se ovšem nic moc špatného nestalo. No bože, tak pochcípalo pár random NPCček, jako třeba císař Uriel Septim VII a také jeho dědic trůnu Martin Septim, Valen Dreth, všichni ashlendři a Arquen, která byla zaživa sežrána jinými corprusáky. Vskutku potupná smrt.
Nakonec Dagoth Ur vše ukončil s tím, že ovládat svět je celkem nuda a začal si užívat svého nesmrtelného života tak, že se opíjel v hospodách až do bezvědomí. To Arienai trávila svůj volný čas lépe; pobíhala po celém Tamrielu a likvidovala všechny argoniany, khajity, altmery a orky, sem tam zařízla i nějakého cliff racera. Za tu dobu všechny zmíněné druhy zabila až do posledního a nikomu toho líto nebylo, jako náhradu za argoniany a khajity chytali do otroctví redguardy. Nakonec ještě vyhladila celý Morag Tong. (Zbylí tři členové založili assasinskou organizaci Birds of Passage. Tato organizace je tak neschopná, že je možné si u nich legálně objednat vraždy, jelikož nikdy nic nedotáhli do konce.) Momentálně svůj život tráví zavřená ve svém domě společně s Dagoth Urem, kde spolu hrají DRD pod nicky StvořitelCorprusu a Nerevarine666.
Protože všechny Septimy vyhubil corprus, Tribunal toho sprostě využil, a tak se Almalexia, Vivec a Sotha Sil okamžitě zmocnili vlády nad celým světem. A proč si Jin vzal Almalexiu? Byly to asi tři týdny po pohřbu Dragunova, kdy Jin jel na dovolenou do Mournholdu. Nikdo nevěděl, proč, nejspíš proto, že se mu prostě chtělo. V ten den zrovna Almalexiu potkal na nákupech v supermarketu. Jelikož byl dement a nepoznal ji, aplikoval na ni stejný postup, jako to udělal s Dragunovem; zatáhl ji do nějaké random jeskyně a znásilnil. Almalexia je retardovaná, takže se do něho zamilovala, za dva roky byla svatba a Jin se stal součástí Tribunalu. Na nebohého Dragunova se zřejmě zapomnělo.

P.S.: Můžete se těšit na další díl Tekken série - Tekken: Poslední květina! Již na ní tvrdě a usilovně pracuji.

P.P.S.: Pokud vám ani tohle vysvětlení nijak nepomohlo, pak jste barbaři a zřejmě už vám jen mohu doporučit přestat stalkovat můj blog a hrát Morrowind.

Tekken: Andělský hlas 4 - záverečný díl

15. března 2014 v 17:09 | yuri |  Shonen-ai
Dragunov otevřel oči. Necítil se nijak zvláštně, možná měl dokonce energii navíc, takže mu bylo jasné, že tohle rozhodně není konec. To už ale za ním přišel Anar, aby mu ohlásil skvělou zprávu.
"Vidím, že ses probral a žiješ, takže můžeš odejít, jsi vadný a už se na tobě nedá experimentovat. Tady máš svou poukázku na Yuriin komentář." řekl naštvaně Anar a při odchodu ho nakopal do zadku.
Dragunov se cítil skvěle a nechápal, proč o něm tvrdili, že je vadný, Ale byl rád, že z toho vyvázl bez jediného škrábance. Sedl si do parku a pozoroval, jak včely opylují květy. Čirou náhodou si všiml, že zrovna kolem něho prošel Jin, ale vůbec si ho nevšiml. Přišel za ním a chtěl mu vysvětlit, co se vlastně stalo.
"Ahoj Jine, chci ti vysvětlit, co se stalo. Doufám, že sis už mezitím někoho místo mě nenašel."
"Táhni ode mě pryč, ať jsi kdokoliv! Máš corprus*, a to je rozsudek smrti!" křičel na něho Jin, který ho evidentně vůbec nepoznal. Dragunov se na sebe poprvé podíval. Vypadal naprosto příšerně, nebylo divu, že ho Jin nepoznal.
"Ale Jine, pořád jsem to já, Dragunov, ty mě nepoznáváš? Možná jsem nějakým wtf způsobem chytil corprus, ale není důležitější to, že jsem naživu? S tvou pomocí a silou naší nekonečné lásky se určitě zvládnu vyléčit." Jin nejdříve nechtěl uvěřit, ale pak se zaposlouchal do jeho slov. "Ten andělský hlas... MUSÍ to být Dragunov, vím to. Je smrtelně nemocný a potřebuje mou pomoc." Jin se na něj okamžitě vrhl a objal ho vší silou. Bylo mu v tuto chvíli celkem jedno, že je corprus vysoce nakažlivý. Ale stále se prostě nedokázal vyrovnat s faktem, že to není ten mladý, krásný muž, do kterého se zamiloval.
"Ano, poznávám tě, Dragunove. Budeme spolu žít až do smrti... Tvé smrti. Vždy na tebe vzpomínat, ale opravdu si přeješ žít takto? Většina lidí tě bude považovat za monstrum a nakonec dožiješ poslední chvíle života v Tel Fyr, obklopen lidmi postiženými stejnou chorobou. Myslím, že bude milosrdnější, když tvůj život ukončím. Tento den bude pro mne a pro celou zemi dnem Dragunova." říkal Jin a pomalu u své dojemné řeči nabíjel v kapse brokovnici.
"Ale já si přeji žít, prosím, vyslechni...-" v té chvíli se po celém parku rozlehl zvuk výstřelu. Dragunov padl mrtvý na zem. Přestože si nepřál takto zemřít, žil skvělý a záviděníhodný život. Držme za něj minutu ticha.

O dva roky později
Je krásné, jarní odpoledne a Jin se rozhodl strávit den Dragunova tak, že svou svatbu s Almalexiou naplánoval právě na tento den. Jinými slovy, totálně se na něho vysral. Dragunov byla jen další kapitola v jeho životě, která dávno skončila. Nyní hodlá žít věčný život, jelikož jedou na svatební cestu až do pevnosti Dagoth Ur, aby se Jin mohl stát bohem.Protože jediné, co tento svět momentálně potřebuje, je další bůh. Jin byl s Almalexiou spokojený a za celý jejich nekonečný život se (zatím) nerozvedli.

* předpokládám, že všichni víte, co je to corprus, a proto vám to tu nebudu zdlouhavě vysvětlovat.

Tekken: Andělský hlas 3

1. března 2014 v 22:29 | yuri |  Shonen-ai
Zatímco Jin už shromažďoval armády z celého světa jen proto, aby měl ze smrti Xiaoyu divadýlko, Dragunov cestoval v kapse Zstylzhemgniho. Necítil se tam příliš pohodlně, zvlášť když se v tom těsném sáčku na něj lepilo ještě asi deset jiných upocených obětí. Konečně ho po dlouhé cestě vysypali. Najednou se ocitl ve velmi rozlhehlé jeskyni, ve které pobíhal divný chlápek v černé róbě, na které mě namalovanou lebku.
"Pane, máme tady problém. Projekt Z nám utekl a nyní luxuje všechny fastfoody a Kaufland!"
"Co jsem ti sakra říkal, Anare? Nehodíš se ani na hlídání třešní, copak jsem neřekl dost jasně, že Zuzulu nestačí uvázat provazem? Teď abych vytvářel novou drtičku odpadu!" křičel naštvaně Zstylzhemgni po vyčerpávajícím dni.
Dragunovovi nezbývalo nic jiného, než to všechno pozorovat. Aspoň se dozvěděl, co stálo za tím masakrem v mekáči. Po nějaké době přemýšlení si všiml, že najednou stojí u slopu a někdo ho k němu přivazuje.
"Hej, co to sakra děláš? Pusť mě, rušíš mé přemýšlení!"
"Klid, je to jen běžný pracovní postup. Neočekávej nic zlého, jsme fér organizace. Pokud odsud odejdeš živý, dostaneš poukázku na Yuriin komentář. Bude ti šitý na míru." odpověděl další záhadný muž v róbě. Těchto lidí se tu hemžilo kolem svého šéfa jako much nad zdechlinou. Když se Dragunov kolem sebe rozhlédl, viděl spoustu lidí přivázaných ke sloupům s různými druhy postižení, nejčastěji nějaká končetina navíc. To mu moc sebevědomí nezvedlo, ale už se smířil s tím, že když vyjde, pravděpodobně už nebude pro Jina dost atraktivní.

Mezitím u Jina

Jin dramaticky hleděl do svého hrnku s kávou a přemýšlel, co by mohl dát Xiaoyu na náhrobek, ale ani za boha nemohl přijít na nic vtipného a výstižného zároveň. Jeho hloupé myšlenky přerušilo něco obrovského, co se na něj valilo. Bylo to tak obrovské, že tu věc nedokázal pojmenovat, a když na to střílel, mělo to jen drobná povrchová zranění. Měl vážně štěstí, že jeho armáda byla poblíž, jinak by jej pravděpodobně rozkládaly žaludeční šťávy té morbidně obézní kreatury, která si za tu krátkou pověst, co byla na Zemi, stačila vypěstovat pověst neuvěřitelné držgrešle.
Jin se pak rozhodl, že by se měl raději věnovat stylové popravě Xiaoyu. Vyhlásil tedy po ní světové pátrání, ale spíš to vypadalo, že zmizela jako Dragunov. Pitva oné kreatury, zvané jako projekt Z prokázala, že Xiaoyu se nácházela v jejím žaludku napůl strávená. A tak měl Jin po srandě. "Je možné, že Dragunova sežralo tohle monstrum? Ale ne, to je hloupost. Ta jeskyně byla příliš malá, nevlezla by se tam. Je na čase hledat Dragunova; jistě je na živu a potřebuje mou pomoc!"

Pokračování příště...